Marťan

Andy Weir
Marťan

Jestli se porouchá oxygenátor, udusím se. Pokud se pokazí recyklace vody, umřu žízní. Když Hab přestane těsnit, jen tak vybuchnu. A jestliže se nic z toho nepřihodí, nakonec mi dojdou potraviny a zemřu hladem.
Je to tak. Jsem v hajzlu.

Někdy během léta četl Marťana můj taťka. Pak moje sestra. Pak mi o něm začala nadšeně vyprávět mamka a já vzala na vědomí, že si to budu muset taky přečíst, ačkoliv jinak sci-fi žánru ve větší míře neholduju a normálně bych po takové knize asi nesáhla. Teprve ve chvíli, kdy jsem začala Marťana číst, tak jsem zjistila, jak moc je tahle kniha populární a že za měsíc bude v kinech film, a přistupovala jsem k němu trochu obezřetně, jako ostatně ke všem knihám, o kterých lidi kolem mě nekriticky básní.
A musím uznat, že na tom básnění něco bylo, protože Marťana jsem měla přečteného během dvou večerů a minulý týden jsem jeden výtisk koupila i svému příteli.

Čím to je, že nás Marťan tak baví?
V prvé řadě je to prostě děsná sranda navzdory tomu, jak moc na první pohled stresující a děsivý příběh kniha vypráví: vinou prašné bouře uvízne astronaut a botanik Mark Watney na Marsu, když ho jeho posádka v domnění, že je mrtvý, opustí. Je tedy sám na Marsu s perspektivní vyhlídkou, že tam brzy zemře na nějakou z mnoha pravděpodobných příčin, bez naděje na záchranu. To nezní jako moc optimistický námět, ale Weir z této situace vytřískal neuvěřitelně komickou one-man show nabitou hláškami a svěžím ironickým vtipem hlavního hrdiny, kterého bychom všichni chtěli mít za nejlepšího kamaráda, zejména kdybychom uvízli na Marsu. Nejen že je s ním vždycky legrace a každý průšvih suše okomentuje s vtipem sobě vlastním, ale každý jeho zápas s nepřátelským prostředím Marsu odhaluje Markovu úžasnou invenci a důvtip.

Což je další aspekt této knihy, který jsem si moc užívala, ačkoliv by mě nikdy nenapadlo, že mě bude bavit číst o chemii a biologii a technických detailech ohledně letů do kosmu. Weir čtenáři servíruje vedle akčního děje také podrobné vysvětlení proč a jak se věci dějí. Když Mark překonává problémy spojené s dlouhodobějším pobytem na Marsu, nepůsobí to jako řešení nalezené mávnutím kouzelného proutku nebo deus ex machina (i když občas je potřeba i řádná dávka štěstí), ale se vším mu pomáhá jeho vědecké a logické přemýšlení, které se odehrává na stránkách jeho deníku.
Přesto kniha není nudná a neměla jsem nutkání "vědecké" pasáže přeskakovat - naopak, vždycky jsem chtěla přesně vědět, jak Mark z prekérní situace vybruslí! Kromě mnoha zádrhelů nastalých během jeho přežívání na Marsu jsou pak v knize prezentovány také horké momenty, které prožívají pracovníci NASA, když zjistí, že jim jeden z kosmonautů zůstal na Marsu a je nutné ho nějak dostat zpět, přičemž se na Zemi rozpoutá boj s časem i technikou.

Nečekaně zábavné a stejně tak nečekaně akční čtení mi oživilo víkendový pobyt ve Valticích, kdy jsem potřebovala jít brzy spát, ale díky Marťanovi jsem zůstávala vzhůru do pozdních nočních hodin a ještě jsem budila svou sestru hlasitými výbuchy smíchu a citováním nejlepších hlášek.
A na film jsem hodně zvědavá!